Hodnocení Gira: Cíl týmu jsme splnili, mě zbrzdila viróza

Tým Tinkoff-Saxo splnil na letošním Giru cíl v podobě vítězství španělského lídra Alberta Contadora. Roman absolvoval svou 12. Grand Tour a obsadil 28. místo. Bylo to horší, než sám čekal, ale jeho výkony v posledním týdnu ovlivnily zdravotní problémy, konkrétně střevní viróza.

Jak budeš letošní Giro hodnotit?

Z týmového pohledu dopadlo na jedničku, protože Alberto vyhrál, což byl náš cíl. Je to velký úspěch a jako tým na tom taky máme zásluhu, protože jsme se snažili být co nejvíc kolem něj. V některých horských etapách sice zůstával ve finále osamocen, ale musíme vzít v potaz, že se sami na sebe museli spoléhat i lídři většiny jiných týmu. Až na Astanu, která na Giru byla v extrémní převaze a vyhrála několik etap. Ale ve finále mají druhého a třetího a růžový dres jsme díky Albertovi dovezli až do Milána my.

Co chybělo ke spokojenosti tobě?

Prvních deset dní bylo dobrých. Pak přišla časovka a problémy s hýžďovými svaly. Po etapě do Apriky přes Mortirolo po druhém dni volna jsem onemocněl. Dostal jsem střevní chřipku a bylo to hodně těžké. V etapě do Cervinie jsem zvažoval, že bych slezl, ale nechtěl jsem to zabalit, když jsme měli člověka v růžovém. Říkal jsem si, že musíme dojet do Milána v devíti.

Jak moc tě viróza limitovala?

Hlavně jsem při etapě nemohl pořádně jíst. Byl jsem spíš jen na houskách nebo banánech, gely tělo nestrávilo. Byl jsem hodně oslabený, večer jsem měl i teplotu. Kdykoliv jsem se roztočil do plných obrátek, energie strašně rychle ubývala. V horách to byl velký handicap a nemohl jsem pomáhat tak, jak bych chtěl.

A nabral jsi poměrně velké ztráty.

Ono to bylo i kvůli tomu, že v etapách bylo potřeba pracovat dřív, než až v samotném finále. Já se vždycky snažil vydržet vpředu co nejdéle, ale když jsem viděl, že už to dál nejde, chytil jsem si nějakou menší skupinku a s tou jsem dojel do cíle.

Nebylo riskantní tam nechávat Contadora samotného?

Ideální to nebylo, ale tým v podstatě od prvního dne kontroloval závod a síly taky ubývaly. Alberto ukázal velkou sílu, dokázal si pokaždé poradit.

Ale v sobotu si vybral slabší den v etapě do Sestriere. Trnuli jste, když jste se dozvěděli, že na Finestre ztrácí?

Ne, protože měl poměrně velký náskok a umí tyhle situace řešit. Nebyl to z jeho strany nějaký výbuch, řekl bych, že to měl pod kontrolou. Možná mu trochu došlo kvůli tomu, jak byl v předchozích dnech aktivní.

Ty už ses v posledních etapách cítil lépe?

V sobotu jsem byl relativně v pohodě, ale jak je člověk tři dny mimo, neznamená to, že se pak konečně normálně nají a všechno jde bez problémů. Tělo stejně neregeneruje tak, jak by mělo.

Co ti blesklo hlavou, když jsi v Miláně projel cílem?

Já dojížděl s oběma píchlýma kolama, na kiláku jsem na nějakém kanálu obě prorazil. Stalo se asi třem lidem z týmu, tak jsme nemohli projet cílem všichni vedle Alberta. Ale všichni jsme měli radost, jak to dopadlo.

Dáš si teď nějaké volno?

Jedu na pár dní do Čech, ale už zítra půjdu lehce na kolo. Od čtvrtka budu v Itálii a po takovém regeneračním týdnu začnu zase v sobotu normálně trénovat.

10. června rozhodne Sportovní arbitrážní soud v Lausanne tvůj případ s biologickým pasem. Měl jsi to na Giru v hlavě?

Podařilo se mi na to nemyslet. Začnu se tím nějak zabývat od zítřka. Novinka je taková, že se to hned 10. června nerozhodne. Oni dostali výjimku, že nemusí rozhodnout hned v daný den a mají měsíc na konečný verdikt. Ale my bychom samozřejmě byli radši, kdyby to oznámili dřív.