Prosíme všechny účastníky diskuze o objektivnost v příspěvcích a střídmost v reakcích. Závadné příspěvky budou odstraněny a vulgární autoři zabanováni.
Dneska jsem trochu koukal na aktuální rankingy. Je smutné, že v jednotlivcích figuruje v první stovce vždy jen jeden Čech
V celkovém pořadí jednotlivců Štybar na 43. místě, klesl za nedávné období o 3 místa. Malou náplastí na zmučenou duši českého fanouška je fakt, že těsně před ním jsou taková jména, jako Nibali, Lampaert, Majka, Gilbert a Pinot, no a až za Zdendou je třeba Kruijswijk, Evenepoel, Poels, Thomas či Van Aert…
Mezi těmi, kteří letos získali nejvíc vítězství figuruje na krásném 30. místě Kaňour – pohříchu opět jediný Čech ve stovce, stejně jako Hirťák na 56. místě mezi vrchaři.
Tak Christian Prudhomme dělá co může, ale je to trochu boj s větrnými mlýny. Jediná časovka, s dojezdem na Planinu krásných dívek. V éře Wigginse, Frooma, Dumoulina to mělo smysl, jenže teď je tu SAKRA Bernal. Tak to je patová situace, tomu klukovi to bez časovek taky neva. Francie bude čekat dál, tuším.
To je taková klasikářská Tour. Vypadá to, že ty tratě navrhoval z ASO stejný typek co plánoval poslední Vuelty
Frantíci asi chtějí ještě více etapových trumfů Alaphillipa. A vypadá to, že by trasa mohla sedět taky Simonovi Yatesovi.
Pau a Gap se objevují v TdF stejně často, jako Alpe d´Huez nebo Tourmalet – aspoň já mám ten pocit (notorickým prudičům předem hlásím, že není třeba dělat detailní statistiku )
Tato místa prostě k Tour patří tak, jako k velbloudovi hrby a myslím si, že nemá smysl to rozporovat. Tradice jsou tradice a je dobře, že se udržují…
Já myslím že to není otázka tradice, ony ty startovní a cílová města se podílejí tučnou částkou na rozpočtu celé akce a samozřejmě z ní i pak náležitě profitují. Někde jsem četl že je o to obrovský boj mezi městy kde bude která etapa startovat a končit. A když jsem letos projížděl jižní Francii těch možností trasy je tam strašná spousta. Ale z hlediska infrastruktury a lokace jsou to asi jistoty. Spíš mě to přijde zajímavé než že bych to nějak rozporoval.
Jasný. Já to nemyslel nijak zle s tím rozporováním
Jen jsem tím chtěl zdůraznit, že vedle finanční stránky ovlivňuje názor pořadatele určitě i tradice. Jsou to mimochodem jasně spojené nádoby – tradiční cílová města bezpochyby nabízejí díky mnohaletým zkušenostem lepší zázemí a servis pro celý ten cirkus, než nováčci, což je jistě obrovský bonus při rozhodování o podobě trasy. A myslím si, že je to tak v pořádku. Trasy etap mohou vést každý rok trochu jinak, ale pokud bude start a dojezd v místě, kde to bylo už mnohokrát, je to prostě lepší… jak pro pořadatele, tak pro fanoušky.
Závod Míru taky většinou jezdil přes Karlovy Vary, Prahu a Hradec Králové nebo Ústí nad Labem – to byla taky tradice
Jako by se zranil někdo z mé rodiny, tak se mne to dotýká! Mám toho chlapa v úctě a cítím k němu podobnou lásku, jako velká část českého národa v posledních dnech ke Gottovi – sorry za to přirovnání, ale je to prostě tak…
@ rotki: Díky moc
Pamatuji si všechno, jako by to nebylo bezmála padesát let, ale stalo se to vloni. I ta zima se mnou začíná klepat, jak jsme tenkrát byli na stadionu promáčení a zmrzlí – to víš, kluci deštníky nenosí a tehdejší šílené pláštěnky by si nikdo z nás neoblékl
Tenhle popis etapy v Ruďasu jsem tenkrát určitě taky četl, ale mnohem víc mi zůstal v paměti článek ze Stadionu. Tam autor třeba psal: „Když zbývalo do cíle sotva 15 kilometrů a před cyklisty se objevily strmé loketské serpentiny, přitočil se k Moravcovi jeden z Němců a zeptal se: „“Fahren wir dieses Weg rauf? Unsinn!“ (tedy zhruba „Jedeme tamtudy nahoru? Nesmysl!“) Takže asi takhle: serpentiny jsou dlouhé asi 2,5 kilometrů, začátek v Lokti je okolo 6%, ale už asi po 500 metrech to klesne a až na vrchol je to pořád v rozmezí 3-4% Prostě to není skoro žádný problém ani pro silnějšího hobíka či ženu, natož pro závoďáky – a to ani v tom příšerném počasí, které tehdy bylo.
A taky v tom článku bylo: „Tonda Bartoníček se prsty v barvě přezrálých švestek marně pokouší vydolovat z deštěm a blátem slepené zadní kapsy svého dresu zbytky rýžového nákypu…“ Tahle si s kamarády dodnes často připomínáme, když jedeme v pohodě vzhůru „loketkami“ a smějeme se tomu, stejně jako tomu „Unsinnu“
Povídání o loketských serpentinách mne inspirovalo natolik, že jsem se tam v dnešním překrásném počasí hned vydal!
Přikládám dvě spojené fotky – vlevo pohled na hrad Loket z mostu úmyslně tak, aby bylo v pozadí vidět začínající stoupání serpentinami na Jalový vrch. No a vpravo je vidět, jak serpentiny začínají – zrovna v tento okamžik mohl onen Němec položit Moravcovi výše zmíněnou otázku. Dnes jsem jel na horském kole a aniž bych se nějak zahltil, jel jsem stále rychlostí 14 – 17 km/hod. Vzpomínám si, že jako mladí závoďáci jsme tenhle kopec jezdívali odspodu stále minimálně dvacítkou, chvílemi i pětadvacítkou. Myslím si, že borci při ZM 1972 museli nahoru i v dešti a marastu letět třicítkou.
Pravda ale je, že tehdy – pokud si to dobře pamatuji – byl celý kopec dlážděný čedičovými kostkami…
Jojo, je to fajn kopeček a jeho velkou devizou (kromě nového asfaltu) je, že tudy projíždí minimum aut. Kdysi to býval na svoji dobu „rušný“ hlavní tah na Sokolov – Cheb – Německo, dnes je to jen jeden ze dvou sjezdů do Lokte, přičemž pro motoristy je mnohem pohodlnější ten z dálnice.
Rušno zde bývá jen při každoroční červencové „monster-akci“ motorkářů – ve stráních nad Loktem je totiž vyhlášený motokrosový areál, ve kterém se koná Grand Prix ČR, která je součástí seriálu MS. To je pak pro cyklisty úplně zabitej weekend, protože podél silnice na vrcholku kopce vyroste obrovský kemp plný aut, motorek a hlavně tisíců fandů z celé Evropy.
I pres tu nemoc co mel Roman pri a po zavodech v Kanade, tak ten zaver sezony si Roman urcite za ramecek neda. Podle me je potreba neco zmenit v pristi sezone. Co se tyka zavodu tak si myslim, ze by bylo dobre kdyby se Roman nezameroval na Ardeny a spis na tydeni etapaky a pak Tour. Co se tyka trenovani, tak je potreba zaradit vysokohorske soustredeni a hlavne trenovat s nejakou mensi skupinou profiku a ne sam. No a na zaver je potreba poprat hodne stesti a zdravi, jelikoz s padem co mel letos na Ardenach a temi dvema nemocemi co mel Roman po Ardenach a Kanade se pak blbe nabira forma.🚴🙋
Píšeš to hezky Já však myslím na to, že spousta jiných borců měla v průběhu sezóny pády a jistě i nemoci, o kterých ani nevíme – ale jejich výkony to nepoznamenalo ani z poloviny tak, jako ty Romanovy…
Už to spíš vidím na blížící se „konečnou“… bohužel
Já nevím mně přijde, že to Romana snad ani nebaví ta cyklistika.
Už několik let po sobě se soustředí jen na Ardeny a na Tour (když nepočítám loňské MS) a ostatní závody jako by ho nezajímaly. Všude jinde jezdí jen trénovat.
Mollema Mollema 26.11.1986 Krizak 06.05.1986 Uvidíme příští rok, pro řadu jezdců Krizakovi generace bude myslím Tokyo vrcholem. Krizak kdysi říkal, že bude končit v 2020, letos jsem četl že az 2022. Dle mého skromného názoru může hrát v Krizakove výkonu roli nový tym, věk a chuť. Tour nakonec maximalne průměrné, zbytek bída. Škoda, že nejel Vueltou, Dimension Data tam nepředvedla nic. Tesim se na sezónu 2020. Už to jako verny ultras s Krizakem doklepu a věřím, že TO ještě přijde
Roman je vyhořelý, podle mě, už pár roků. Čas od času se mu povede výsledek, ale celkově mu chybí vášeň, jiskra. Není vyloučeno, že může znovu chytit a mít životní sezonu nebo udělat životní výsledek, záleží jen na něm, na jeho motivaci. Fandím mu dál, ale po pravdě řečeno, myslím si, že to nejlepší už nám Roman předvedl. A má splněno. Kdoví …
Včera ohlásil ukončení kariéry v pouhých 33 letech Simon Spilak. Je to pro mně docela překvápko. Dvojnásobný vítěz Romandie a Švýcarska nejezdil v poslední době vůbec špatně. Zajímavé je i to, že během kariéry objel pouze 5 krát některou Grand Tour. Prý nesnášel slunce a horko. Doufám jen, že je OK, a zprávy o konci jeho kariéry nebudou začátkem nějakých nových, nepěkných informací…
Před pár týdny se mluvilo o tom, že se Špilak upsal na tři roky Bahrainu, ve kterém letos suspendovali kvůli dopingu mj. jejich slovinského sportovního ředitele…
Vrstevník Romana, na juniorském MS dojel třetí za vítězným Křižákem. A jeho největší soupeř (kde byl hlavním favoritem) před 2 roky na rakouské jednorázovce (jediné to Romanovo vítězství v posledních letech).
Prakticky od svých 26 let jel pouze jednu Grand Tour v životě, zbylé čtyři již na začátku kariéry. V jeho nejlepších dobách se mi líbilo jeho vyjádření, že ví, že mu nejvíce vyhovují týdenní etapáky a proto se na ně soustředí.
Taky by mě zajímalo, jak to s Petrem bude. Podle Nejedlého z Eurosportu chystá po návratu z etapáku v Číně tiskovku, ale tady mají jasno: https://www.wielerkrant.be/nieuws/2019-09-26/drie-versterkingen-voor-mathieu-van-der-poel
Pro Petra jako klasikáře by to mohla být určitě šance jezdit občas na sebe, což už u Lefevera nedostane, ale zase to není Worldtour…
Já si ještě vybavuji, díval jsem se na to jako kluk, že tam něktěří borci při časovce šli do kopce pěšky, říkalo se něco o doskokovém bubnu skokanského můstku. Když jsem tam byl před několika lety na dovolené,tak jsem to hledal, ale marně. Každopádně je pro mne záhada, jak to tam ti borci, při tehdejších převodech, nahoru vylámali.
https://www.facebook.com/NovaCup.cz/videos/405549753590177/
Tak takhle ten kopec „vylámal“, jak píšeš, vítězný Uwe Ampler v dresu aktuálního amatérského mistra světa! Tedy on se právě (asi jako jediný) vůbec nelámal – na rozdíl od většiny ostatních vč. našich reprezentantů.
Mapku té časovky jsem nedávno viděl, ale už si nevzpomenu, kde to bylo
Výjezd na MAMUT je s převodem 34×28 trochu oříšek, ale 34×32 je už docela v pohodě, navíc to je docela krátké…Monte Zoncolan je méně prudký-max 23%, ale ta délka z nej dělá o dost těžší kopec. Nedávno jsem obojí absolvoval a doporučuji:)
Vikendove Sormano na trati Lombardie ma tusim max 27%, tam je ale (de)motivujuce to znacenie vyskovych metrov na ceste. Kazde 4metre 1 vyskovy :)
Minuly rok sa mi tam podarilo dostat, mal som ale 39-30, bol to vcelku problem vyliezt, prevysenie 300m. najma po tom, co som den predtym siel zurich- milano cez gotthardpass. Vrele doporucujem ;)
K převodům: „Němci si pak přes noc přivezli z Lipska lehké převody, které jsme my neměli, a jejich závodníci si pod kopcem vyměnili bicykly jako při defektu.“
Závěrečných 300 metrů, což byl výjezd od vstupu do skokanského areálu, mělo převýšení 83 metrů (sklon 27,6 procenta). V úplném finále ovšem přišel nejstrmější úsek o délce 53 metrů. Převýšení: 18 metrů. Sklon: 33,9 procenta!
No, opět se holt projevila německá důslednost Pravda je, že v dnešní době by tam špičkoví borci vyjeli díky zcela odlišným převodům na svých kolech v pohodě – i když nevím, kolik by jich dokázalo porazit Uweho! On byl (a nejen díky později prokázanému dopování) velmi výjimečný borec s úžasným fyzickým fondem. Pamatuji si ho z dojezdu etapy k nám do Karlových Varů – jako členové Slavie Karlovy Vary jsme měli, samozřejmě, usnadněný přístup do „zákulisí“ závodu a mohli si borce prohlédnout úplně zblízka. Na Amplerovi mne doslova ohromily jeho lýtka!
Takové „bandasky“ jsem mnohokrát v životě neviděl
Češtinářům se dodatečně omlouvám – lýtka mne samozřejmě OHROMILA, ne ohromily
Je to opět daň změně textu na poslední chvíli bez možnosti opravy – původně jsem napsal, že mne „ohromily svaly“…
Pěkné vzpomínky, díky. Já mám také jednu na Závod míru, která mne v té době moc nenadchla. Jelo se v okolí Jevíčka a s rodiči jsme tam jeli se podívat. Hodiny čekání, pak okamžik, kdy se mihnul peleton, a byl konec. Moje první a poslední setkání s cyklistikou naživo.
No vidíš, každej to máme jinak. Pro mne naopak byl zážitek z dojezdu pelotonu Závodu Míru na deštěm rozbředlý škvárový ovál stadionu v karlovarských Tuhnicích v roce 1972 fatálním životním okamžikem! Tehdy slavně vyhrál karlovarský rodák Antonín Bartoníček a já se druhý den přihlásil do oddílu Slavia Karlovy Vary, za který jsem pak několik let závodil…
A propadl jsem tomu sportu natolik, že letos končím svoji 47 sezonu v sedle kola
Roman Kreuziger – Team Dimension Data for Qhubeka| Unofficial
Dneska jsem trochu koukal na aktuální rankingy. Je smutné, že v jednotlivcích figuruje v první stovce vždy jen jeden Čech
V celkovém pořadí jednotlivců Štybar na 43. místě, klesl za nedávné období o 3 místa. Malou náplastí na zmučenou duši českého fanouška je fakt, že těsně před ním jsou taková jména, jako Nibali, Lampaert, Majka, Gilbert a Pinot, no a až za Zdendou je třeba Kruijswijk, Evenepoel, Poels, Thomas či Van Aert…
Mezi těmi, kteří letos získali nejvíc vítězství figuruje na krásném 30. místě Kaňour – pohříchu opět jediný Čech ve stovce, stejně jako Hirťák na 56. místě mezi vrchaři.
Příloha:
uz som tuto otazku pisal inde ale:
Co je na tej trase idealne na pre Alu? Okrem toho ze byde
treba byt nonstop v pozore ? Ved casovku tento rok vyhral.
Všetko.
Tak uvidíme, jestli soler dotáhne valprdelda k druhýmu místu když už všichni ostatní odešli – bude to na prdeldovi
dnes v 11:30 představení TdF 2020, živě na eurosportu
https://www.letour.fr/en/overall-route
jediná časovka 20.etapa a to na Planinu krásných dívek
+ 8x horská etapa ….
Sorry za duplicitu (byl jsi o galusku rychlejší…)
Tak Christian Prudhomme dělá co může, ale je to trochu boj s větrnými mlýny.
Jediná časovka, s dojezdem na Planinu krásných dívek. V éře Wigginse, Frooma, Dumoulina to mělo smysl, jenže teď je tu SAKRA Bernal. Tak to je patová situace, tomu klukovi to bez časovek taky neva. 
Francie bude čekat dál, tuším.
Příloha:
Hm, zajímavé. Co to Pau a Gap, ti to mají zaplacené na 50 let dopředu? Start v Nice bude pěkný a hned ten první týden zdá se dost tvrdý.
To je taková klasikářská Tour. Vypadá to, že ty tratě navrhoval z ASO stejný typek co plánoval poslední Vuelty
Frantíci asi chtějí ještě více etapových trumfů Alaphillipa. A vypadá to, že by trasa mohla sedět taky Simonovi Yatesovi.
trasa ideální i pro Rogliče a Pogačara…
a bez rovný časovky i pro Hirta….
Pau a Gap se objevují v TdF stejně často, jako Alpe d´Huez nebo Tourmalet – aspoň já mám ten pocit (notorickým prudičům předem hlásím, že není třeba dělat detailní statistiku
)
Tato místa prostě k Tour patří tak, jako k velbloudovi hrby a myslím si, že nemá smysl to rozporovat. Tradice jsou tradice a je dobře, že se udržují…
Já myslím že to není otázka tradice, ony ty startovní a cílová města se podílejí tučnou částkou na rozpočtu celé akce a samozřejmě z ní i pak náležitě profitují. Někde jsem četl že je o to obrovský boj mezi městy kde bude která etapa startovat a končit. A když jsem letos projížděl jižní Francii těch možností trasy je tam strašná spousta. Ale z hlediska infrastruktury a lokace jsou to asi jistoty. Spíš mě to přijde zajímavé než že bych to nějak rozporoval.
Jasný. Já to nemyslel nijak zle s tím rozporováním
Jen jsem tím chtěl zdůraznit, že vedle finanční stránky ovlivňuje názor pořadatele určitě i tradice. Jsou to mimochodem jasně spojené nádoby – tradiční cílová města bezpochyby nabízejí díky mnohaletým zkušenostem lepší zázemí a servis pro celý ten cirkus, než nováčci, což je jistě obrovský bonus při rozhodování o podobě trasy. A myslím si, že je to tak v pořádku. Trasy etap mohou vést každý rok trochu jinak, ale pokud bude start a dojezd v místě, kde to bylo už mnohokrát, je to prostě lepší… jak pro pořadatele, tak pro fanoušky.
Závod Míru taky většinou jezdil přes Karlovy Vary, Prahu a Hradec Králové nebo Ústí nad Labem – to byla taky tradice
https://dataride.uci.ch/Results/iframe/EventResults/207900?competitionId=57895&disciplineId=3
. Neskutečná závoďačka.
Annemiek van Vleuten sice o kolo zpět, ale snaha se počítá“
Kanibal má problémy
https://sport.sme.sk/c/22235852/byvaly-cyklista-eddie-merckx-mal-pad-a-skoncil-na-jis.html
@ rotki: Díky moc
Prostě to není skoro žádný problém ani pro silnějšího hobíka či ženu, natož pro závoďáky – a to ani v tom příšerném počasí, které tehdy bylo.
Pamatuji si všechno, jako by to nebylo bezmála padesát let, ale stalo se to vloni. I ta zima se mnou začíná klepat, jak jsme tenkrát byli na stadionu promáčení a zmrzlí – to víš, kluci deštníky nenosí a tehdejší šílené pláštěnky by si nikdo z nás neoblékl
Tenhle popis etapy v Ruďasu jsem tenkrát určitě taky četl, ale mnohem víc mi zůstal v paměti článek ze Stadionu. Tam autor třeba psal: „Když zbývalo do cíle sotva 15 kilometrů a před cyklisty se objevily strmé loketské serpentiny, přitočil se k Moravcovi jeden z Němců a zeptal se: „“Fahren wir dieses Weg rauf? Unsinn!“ (tedy zhruba „Jedeme tamtudy nahoru? Nesmysl!“) Takže asi takhle: serpentiny jsou dlouhé asi 2,5 kilometrů, začátek v Lokti je okolo 6%, ale už asi po 500 metrech to klesne a až na vrchol je to pořád v rozmezí 3-4%
A taky v tom článku bylo: „Tonda Bartoníček se prsty v barvě přezrálých švestek marně pokouší vydolovat z deštěm a blátem slepené zadní kapsy svého dresu zbytky rýžového nákypu…“ Tahle si s kamarády dodnes často připomínáme, když jedeme v pohodě vzhůru „loketkami“ a smějeme se tomu, stejně jako tomu „Unsinnu“
Povídání o loketských serpentinách mne inspirovalo natolik, že jsem se tam v dnešním překrásném počasí hned vydal!
Přikládám dvě spojené fotky – vlevo pohled na hrad Loket z mostu úmyslně tak, aby bylo v pozadí vidět začínající stoupání serpentinami na Jalový vrch. No a vpravo je vidět, jak serpentiny začínají – zrovna v tento okamžik mohl onen Němec položit Moravcovi výše zmíněnou otázku. Dnes jsem jel na horském kole a aniž bych se nějak zahltil, jel jsem stále rychlostí 14 – 17 km/hod. Vzpomínám si, že jako mladí závoďáci jsme tenhle kopec jezdívali odspodu stále minimálně dvacítkou, chvílemi i pětadvacítkou. Myslím si, že borci při ZM 1972 museli nahoru i v dešti a marastu letět třicítkou.
Pravda ale je, že tehdy – pokud si to dobře pamatuji – byl celý kopec dlážděný čedičovými kostkami…
Příloha:
Pěkné. Projel jsem si to na mapy.cz a vypadá to na příjemný kopec, a ty výhledy ve sjezdu jsou luxusní. Hezky tu serpentinu od r. 2016 opravili.
Jojo, je to fajn kopeček a jeho velkou devizou (kromě nového asfaltu) je, že tudy projíždí minimum aut. Kdysi to býval na svoji dobu „rušný“ hlavní tah na Sokolov – Cheb – Německo, dnes je to jen jeden ze dvou sjezdů do Lokte, přičemž pro motoristy je mnohem pohodlnější ten z dálnice.
Rušno zde bývá jen při každoroční červencové „monster-akci“ motorkářů – ve stráních nad Loktem je totiž vyhlášený motokrosový areál, ve kterém se koná Grand Prix ČR, která je součástí seriálu MS. To je pak pro cyklisty úplně zabitej weekend, protože podél silnice na vrcholku kopce vyroste obrovský kemp plný aut, motorek a hlavně tisíců fandů z celé Evropy.
Adam Ťoupalík podepsal do Elkov Author. Uvidíme co Dan Turek – mimochodem zatím se v Číně drží v 10.
Tak to je zajímavý vývoj kariéry pro někdejšího nejlepšího cyklokrosového juniora světa…
Trochu jsem doufal, ze by se mohl dostat do druhe divize. Kazdopadne dobra posila pro Elkov.
Něco pro Alexe http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1972/5/12/8.png
A obecně vzpomínky na Zábod míru lze oživit zde: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo při zadání květnových dat z daného roku. A mnohé ty reportáže jsou skvělé.
Právo je digitalizované, na pondělních zadních stranách jsem také hledal cykrosové výsledky 70tých a 80tých let.
Mollemovi jsem to přál. Asi největší vítězství jeho kariéry
A to už není taky nejmladší
A oba naši borci DNF? Tak takovou bídu, jako tento půlrok, fakt z českého pohledu nepamatuji
I pres tu nemoc co mel Roman pri a po zavodech v Kanade, tak ten zaver sezony si Roman urcite za ramecek neda. Podle me je potreba neco zmenit v pristi sezone. Co se tyka zavodu tak si myslim, ze by bylo dobre kdyby se Roman nezameroval na Ardeny a spis na tydeni etapaky a pak Tour. Co se tyka trenovani, tak je potreba zaradit vysokohorske soustredeni a hlavne trenovat s nejakou mensi skupinou profiku a ne sam. No a na zaver je potreba poprat hodne stesti a zdravi, jelikoz s padem co mel letos na Ardenach a temi dvema nemocemi co mel Roman po Ardenach a Kanade se pak blbe nabira forma.🚴🙋
Píšeš to hezky
Já však myslím na to, že spousta jiných borců měla v průběhu sezóny pády a jistě i nemoci, o kterých ani nevíme – ale jejich výkony to nepoznamenalo ani z poloviny tak, jako ty Romanovy…
Už to spíš vidím na blížící se „konečnou“… bohužel
Já nevím mně přijde, že to Romana snad ani nebaví ta cyklistika.
Už několik let po sobě se soustředí jen na Ardeny a na Tour (když nepočítám loňské MS) a ostatní závody jako by ho nezajímaly. Všude jinde jezdí jen trénovat.
Mollema
Mollema 26.11.1986 Krizak 06.05.1986 
Uvidíme příští rok, pro řadu jezdců Krizakovi generace bude myslím Tokyo vrcholem. Krizak kdysi říkal, že bude končit v 2020, letos jsem četl že az 2022. Dle mého skromného názoru může hrát v Krizakove výkonu roli nový tym, věk a chuť. Tour nakonec maximalne průměrné, zbytek bída. Škoda, že nejel Vueltou, Dimension Data tam nepředvedla nic. Tesim se na sezónu 2020. Už to jako verny ultras s Krizakem doklepu a věřím, že TO ještě přijde 
Roman je vyhořelý, podle mě, už pár roků. Čas od času se mu povede výsledek, ale celkově mu chybí vášeň, jiskra. Není vyloučeno, že může znovu chytit a mít životní sezonu nebo udělat životní výsledek, záleží jen na něm, na jeho motivaci. Fandím mu dál, ale po pravdě řečeno, myslím si, že to nejlepší už nám Roman předvedl. A má splněno. Kdoví …
Včera ohlásil ukončení kariéry v pouhých 33 letech Simon Spilak. Je to pro mně docela překvápko. Dvojnásobný vítěz Romandie a Švýcarska nejezdil v poslední době vůbec špatně. Zajímavé je i to, že během kariéry objel pouze 5 krát některou Grand Tour. Prý nesnášel slunce a horko. Doufám jen, že je OK, a zprávy o konci jeho kariéry nebudou začátkem nějakých nových, nepěkných informací…
Před pár týdny se mluvilo o tom, že se Špilak upsal na tři roky Bahrainu, ve kterém letos suspendovali kvůli dopingu mj. jejich slovinského sportovního ředitele…
Vrstevník Romana, na juniorském MS dojel třetí za vítězným Křižákem. A jeho největší soupeř (kde byl hlavním favoritem) před 2 roky na rakouské jednorázovce (jediné to Romanovo vítězství v posledních letech).
Prakticky od svých 26 let jel pouze jednu Grand Tour v životě, zbylé čtyři již na začátku kariéry. V jeho nejlepších dobách se mi líbilo jeho vyjádření, že ví, že mu nejvíce vyhovují týdenní etapáky a proto se na ně soustředí.
No a je to tady, UCI nové kategorie…snad to nebude znamenat úpadek dalších závodů dříve 1.kategorie jako Czech Tour. https://www.cycling-info.sk/spravodajstvo/cyklistika-novinky-zo-sveta/8321-uci-proseries-nahradi-hc-kategoriu-okolo-slovenska-v-elitnej-spolocnosti-nebude
Dneska se mi dostala do ruk poslední 53×11 a tam Wadecki z CCC říká, že by moc stáli o Vakoče. Nevyčetli jste někde někdo jak to aktuálně s Vakym je.
Taky by mě zajímalo, jak to s Petrem bude. Podle Nejedlého z Eurosportu chystá po návratu z etapáku v Číně tiskovku, ale tady mají jasno:
https://www.wielerkrant.be/nieuws/2019-09-26/drie-versterkingen-voor-mathieu-van-der-poel
Pro Petra jako klasikáře by to mohla být určitě šance jezdit občas na sebe, což už u Lefevera nedostane, ale zase to není Worldtour…
Já si ještě vybavuji, díval jsem se na to jako kluk, že tam něktěří borci při časovce šli do kopce pěšky, říkalo se něco o doskokovém bubnu skokanského můstku. Když jsem tam byl před několika lety na dovolené,tak jsem to hledal, ale marně. Každopádně je pro mne záhada, jak to tam ti borci, při tehdejších převodech, nahoru vylámali.
https://www.facebook.com/NovaCup.cz/videos/405549753590177/
Tak takhle ten kopec „vylámal“, jak píšeš, vítězný Uwe Ampler v dresu aktuálního amatérského mistra světa! Tedy on se právě (asi jako jediný) vůbec nelámal – na rozdíl od většiny ostatních vč. našich reprezentantů.
Mapku té časovky jsem nedávno viděl, ale už si nevzpomenu, kde to bylo
Tuším, že většina jezdců v tom nejprudším úseku běžela. Ty převody tenkrát neměli.
Příloha:
Výjezd na MAMUT je s převodem 34×28 trochu oříšek, ale 34×32 je už docela v pohodě, navíc to je docela krátké…Monte Zoncolan je méně prudký-max 23%, ale ta délka z nej dělá o dost těžší kopec. Nedávno jsem obojí absolvoval a doporučuji:)
Příloha: TOTÁLNÍ-HCORE-Na-rozhlednu-a-Monte-Zoncolan-z-Ovaro-_-Ride-_-Strava.pdf
Vikendove Sormano na trati Lombardie ma tusim max 27%, tam je ale (de)motivujuce to znacenie vyskovych metrov na ceste. Kazde 4metre 1 vyskovy :)
Minuly rok sa mi tam podarilo dostat, mal som ale 39-30, bol to vcelku problem vyliezt, prevysenie 300m. najma po tom, co som den predtym siel zurich- milano cez gotthardpass. Vrele doporucujem ;)
Curych – Milan je velmi solidní 1-denní vyjížďka
… ještě jedna fotka.
Příloha:
někteří odhodily i kola…
Příloha:
Pěkné připomenutí zde:
https://www.lidovky.cz/noviny/trapeni-pod-harrachovskym-mamutem.A090725_000069_ln_noviny_sko
K převodům: „Němci si pak přes noc přivezli z Lipska lehké převody, které jsme my neměli, a jejich závodníci si pod kopcem vyměnili bicykly jako při defektu.“
Závěrečných 300 metrů, což byl výjezd od vstupu do skokanského areálu, mělo převýšení 83 metrů (sklon 27,6 procenta). V úplném finále ovšem přišel nejstrmější úsek o délce 53 metrů. Převýšení: 18 metrů. Sklon: 33,9 procenta!
No, opět se holt projevila německá důslednost
Pravda je, že v dnešní době by tam špičkoví borci vyjeli díky zcela odlišným převodům na svých kolech v pohodě – i když nevím, kolik by jich dokázalo porazit Uweho! On byl (a nejen díky později prokázanému dopování) velmi výjimečný borec s úžasným fyzickým fondem. Pamatuji si ho z dojezdu etapy k nám do Karlových Varů – jako členové Slavie Karlovy Vary jsme měli, samozřejmě, usnadněný přístup do „zákulisí“ závodu a mohli si borce prohlédnout úplně zblízka. Na Amplerovi mne doslova ohromily jeho lýtka!
Takové „bandasky“ jsem mnohokrát v životě neviděl
Češtinářům se dodatečně omlouvám – lýtka mne samozřejmě OHROMILA, ne ohromily
Je to opět daň změně textu na poslední chvíli bez možnosti opravy – původně jsem napsal, že mne „ohromily svaly“…
Pěkné vzpomínky, díky. Já mám také jednu na Závod míru, která mne v té době moc nenadchla. Jelo se v okolí Jevíčka a s rodiči jsme tam jeli se podívat. Hodiny čekání, pak okamžik, kdy se mihnul peleton, a byl konec. Moje první a poslední setkání s cyklistikou naživo.
No vidíš, každej to máme jinak. Pro mne naopak byl zážitek z dojezdu pelotonu Závodu Míru na deštěm rozbředlý škvárový ovál stadionu v karlovarských Tuhnicích v roce 1972 fatálním životním okamžikem! Tehdy slavně vyhrál karlovarský rodák Antonín Bartoníček a já se druhý den přihlásil do oddílu Slavia Karlovy Vary, za který jsem pak několik let závodil…
A propadl jsem tomu sportu natolik, že letos končím svoji 47 sezonu v sedle kola
Křižák.
Nejen hroznej konec, ale i celá sezóna.
Špekulovalo se tady nad mimožádnou konkurencí na Tour, ale na Vueltě by byl taky šestnáctej.
Bída.