Po Kilimandžáru už trénuju, chystám se na první soustředění

Náročný výšlap na Kilimandžáro v podobě tembuldingu stáje Tinkoff-Saxo, ale i první tréninkové dny před novou sezónou, má za sebou Roman. Za pár dní ho čeká úvodní soustředění.

„Začal jsem trénovat po měsíci volna, někdy od 17. listopadu. Vozím se na silnici i horském kole, chodím do posilovny, na túry. Minulý týden jsem jezdil v Itálii na Gardě na silničce, teď v Čechách hlavně na biku. Chtěl jsem být trochu v kondici, protože už v sobotu letím s týmem na první soustředění na Kanárské ostrovy. Budeme jezdit na kole a budou se dělat i programy,“ prozradil Roman.

Ještě se vrátil k netradičnímu teambuildingu v podobě výstupu na nejvyšší horu Afriky v nadmořské výšce 5895 metrů. „Bylo to poměrně náročné. První dny jsme měli i smůlu na počasí. S vysokou nadmořskou výškou se každý z nás srovnával trochu jinak. Někdo měl problémy během výstupu, někdo zase při cestě dolů. Tělo dostalo zabrat, ale byl to veliký zážitek. Pro mě osobně bylo jednodušší jít nahoru než dolů,“ přiznal Roman. „Nejvíc mě to popravilo po návratu domů, ale dostal jsem se z toho.“

Teambulding podle něj stoprocentně splnil účel. „Málokdo v cyklistice si dovolí to, co udělal Bjarne Riis, že vezme všechny lidi z týmu na takovou expedici. Ale on přesně ví, co dělá, tým z toho pak bude těžit celý rok. Našly se i hraniční situace, kdy třeba jeden nemůže a druhý ho tam dotlačí.“

Závodníci Tinkoff-Saxo všechno zvládli během týdne. Roman v pátek odlétal z Prahy a další pátek už byl doma. „Říkají, že normálně to většině lidí trvá tak o tři dny déle, ale my jsme šli dost rychle. I šerpové říkali, že od nás takové tempo nečekali,“ přiznal Roman.

Výprava to byla gigantická. Díky tomu, že měl každý k dispozici svého šerpu a další lidi chystali tábory nebo jídlo, čítala celá expedice podle Romana asi 300 lidí. „Když jsme přišli do tábora, měli jsme už připravené stany, kde každý našel svou tašku, a jídlo. Spali jsme po dvou, já byl s Rogersem,“ prozradil.

Závodníci byli rozděleni do skupin, nahoru tudíž nešli všichni společně. „Když tam vylezla naše skupina, akorát vycházelo sluníčko. Bylo to nádherné, i když foukal silný vítr a byla zima. Na vrcholu jsme byli jen chviličku. Říkali, že tam člověk může být maximálně 15 minut. Proto jsme rychle zahájili sestup dolů. Ale byl to nádherný zážitek, který mi zůstane v hlavě na celý život. Rozhodně bych se nebránil tomu se tam ještě někdy vrátit, třeba s manželkou,“ dodal Roman.